Jak často se Vám stává, že mluvíte s někým novým, máte pocit, že všechno jde skvěle a pak najednou … ticho. Nevíte, co máte říct. On neví, co má říct. Vaše vnitřní já se svíjí v pocitu trapnosti. Panika. „Rychle, musíš něco říct!“ řvete na sebe v duchu. Mozek to dávno zabalil, prostě Vás nic nenapadá a tak plácnete nějakou blbost. Rádi byste se pro příště tomuhle vyhnuli? Zkuste příště dodržet toto jediné pravidlo:
Ať už říkáte cokoliv, ujistěte se, že 30% z toho jsou nové informace
Žádná konverzace nevydrží moc dlouho, pokud se v ní stále dokola opakují stejné věci. Je to nudné. Pokud nepřidáte novou informaci, z každé konverzace se stane takové obrácené konverzační pyramida.
Příklad 1:
A začal dobře, ale B to prostě zabil. Jak mohl reagovat lépe?
A: To jídlo bylo skvělé.
B. Ano, hlavně to kořeněné maso maso Připomělo mi to restauraci, kam jsme se se ženou vypravili minulý týden. Bylo to….
A proč pouze 30% nových informací?
Pokud přidáte více nových informací, může se z dialogu velice snadno stát monolog. Osoba se kterou si povídáte může velice snadno získat dojem, že se rádi posloucháte a o ně se vůbec nezajímáte. A to přece nechcete. Přidávejte pouze vždy tolik informací, abyste téma rozhovoru posunuli o kousek dál.
Někdy se stane, že už je téma vyčerpané a jakákoliv snaha o jeho rozšíření by vyzněla uměle. Př. Ty brambory byly chutné… Ano byly, ale není to právě nosné téma. V tomto případě pouze potvrďte souhlasem a směle předložte nové téma rozhovoru.
